GRÜNDEL, NEBOLI DOLÍK 

Chodilo se sem randit 

Místo zvané Gründel bylo částí starého Liberce. Sahalo od dnešní radnice až po hlubokou strž, kterou tehdy tvořil Jizerský potok (dnes tudy vede Sokolská ulice). Uprostřed Staroměstského náměstí stála stará radnice. Celé náměstí lemovalo podloubí, které dávalo možnost občanům, aby se zde mohli procházet a nakupovat i za nepříznivého počasí. Takové korzo bylo nezbytnou součástí tehdejšího společenského života. Zde se lidé scházeli, besedovali, sjednávali obchody. Podloubí se táhlo také dolů Pražskou i Českou ulicí (Moskevskou) k Harcovskému potoku, který se ještě rozléval mělce po celé ploše dnešního Soukenného náměstí k bývalému starému městskému pivovaru a k mlýnu. Průjezdem hostince U zlaté koruny, stojícího ve frontě domů na severní straně Staroměstského náměstí, se procházelo a projíždělo do prostoru za něj, tedy do míst, kde dnes stojí divadlo.

A tobyl právě Dolík, neboli Gründel. Zde již končila městská zástavba, začínaly pastviny a dále potom hluboké, zdravé, jizerské lesy. Hostinec U zlaté koruny stával tehdy jako druhý dům ve frontě sedmi domů severní strany Staroměstského náměstí, tedy v místě dnešní radnice. Kolem této fronty domů vybíhala na straně jedné Frýdlantská a Železná ulice, na straně druhé pak Střelecká ulice (dnes S. května). Frýdlantskou navíc procházela důležitá obchodní cesta z nitra Čech do Žitavy a Lužice.

Liberečané považovali svůj Dolík za oddechový prostor, kde se konaly poutě, stávaly kolotoče, střelnice, kde se chodilo na rande, kluci si hráli na vojáky. Proto není divu, že toto místo bylo v roce 1862 vybráno jako ideální pro stavbu tělocvičny, která byla skutečně v roce 1865 postavena, v místech dnešní kavárny Pošta. V roce 1879 vyhořelo po téměř šedesáti letech provozu staré cechovní Soukenické divadlo, které stávalo na Novém Městě, v rohu dnešního Sokolovského náměstí a Tovaryšského vršku. Tato smutná skutečnost a ještě navíc zbídačený stav staré radnice, která hrozila zřícením, dala do pohybu síly, které změnily střed města v krátké době k nepoznání. Začaly kolosální proměny středu města a to v tak krátké době, že se až tajil dech.

O rok později, tedy roku 1880, byly stanoveny podmínky budoucího zastavění středu města kolem Staroměstského náměstí. Bylo rozhodnuto, aby nová radnice stála přibližně na stejném místě jako stará a aby bylo současně upraveno celé území od náměstí až po hluboký úvoz na severní straně náměstí, tedy celý Dolík. Byla také vypsána soutěž s mezinárodní účastí na výstavbu nové radnice a divadla. Aby však Liberečané do doby, než bude postaveno divadlo nové, nezůstali bez kulturních zážitků, nechala městská správa postavit přibližně v místech budoucího divadla dřevěné, prozatímní divadlo. Postavil je během několika málo měsíců stavitel A. Wolf a začátkem března 1880 se V něm už hrálo. Když pak pokročilá stavba divadla toho vyžadovala, byla tato provizorní dřevěná budova v květnu 1882 zbourána.

Pro realizaci těchto odvážných plánů bylo nutno vykoupit a následně zbořit celý blok domů na severní straně náměstí, protože právě na jeho místě měla stát radnice nová.

V roce 1881 byla zahájena stavba nového divadla. O rok později byl postaven na rohu Frýdlantské ulice a náměstí třípodlažní dům. Na nároží stál Weberův dům a na něj zrcadlovitě navazoval architektonicky stejně řešený sousední Knížkův dům. Původně v přízemí obou domů byly piv nice, kavárna a herny. V Knížkově domě vznikl pak hotel Centrál (dnes obě budovy využívá knihovna). S výstavbou radnice a divadla začala radikální přestavba obou stran prodlouženého náměstí a nejbližšího okolí. Na Skřivanech, severně od divadla, vyrostla v letech 1887 - 89 židovská synagoga. Východní průčelí náodevzdána do provozu roku 1891. Novému, velkorysému pojetí přestavby středu města bránila stále ještě tělocvična, která ač byla stará pouhých 27 let, musela být zbourána. Na jejím místě pak byla postavena budova kavárny Pošta. V té době došlo také k propojení Staroměstského náměstí s ulicí Na skřivanech (dnešní Rumjancevovou) ocelovým mostem přes Turnerskou (Sokolskou třídu). Na rohu náměstí a Železné ulice byl zbořen starý zájezdní hostinec U řetězu a na jeho místě byla postavena později pětipodlažní secesní budova hotelu Schienhof (hotel Praha).

V roce 1888 bylo za Živé účasti všech obyvatel města zbořeno zbylých pět domů na severní straně Staroměstského náměstí a tím bylo uvolněno místo ke stavbě nové radnice. V tu dobu také zmizela nenávratně část prastaré historie města psaná zájezdními hostinci U zlaté koruny, U zlatého slunce, U města Vídně, U konve, vinárnami, pivnicemi, obchody a obchůdky, trhy a jarmarky.

Tato celá fantastická, odvážná a výrazná přestavba středu města proběhla během deseti let na konci minulého a začátku tohoto století. Klobouk dolů před odvahou našich předků. 

Zdroj: Ivan Taller - Čtení kratochvílné o starém Liberci, 1997

LIBERECKÉ TĚLOCVIČNY

 Byly dvě a obě nám okolní záviděli Liberec měl dvě tělocvičny. Ta první stála asi v těch místech, co je parkoviště za kavárnou Pošta. Byla otevřena 4. prosince roku 1865 a za necelých 27 let byla zbořena. Nová tělocvična pak byla otevřena v roce 1892 na dnešní Jablonecké ulici a stojí dodnes. 

Stará tělocvična byla, jak se dnes s odstupem doby zdá, postavena ukvapeně a nerozvážně. Proto tato mladá budova chtě nechtě musela ustoupit rozpínajícímu se středu Liberce. Tělocvična byla dvouposchoďová, hlavní sál byl 22,5 m dlouhý, 13 m široký a 8,5 m vysoký. Byla postavena za 13 800 zlatých. Sloužila nejen tělovýchově a sportu, ale konaly se zde i četné společenské události (plesy, kongresy, zasedání), ale také se zde hrála první liberecká představení tehdy populárního kinematoskopu a filmová představení za velkého zájmu Liberečanů. Stála v dolíku, kterému se říkalo Gründel. Byla to planina tehdy ještě na samém okraji města, holá pláň, kterou mělo každé větší město, plácek, kde se také konaly poutě, kde stály kolotoče a střelnice i cirkusy, kam se chodilo randit. Není proto divu, že se první oslavy 1. máje v Liberci konaly v roce 1890 právě zde. 

Po vypracování plánů nové zástavby historického středu města, když už bylo zcela jasné, že se stará tělocvična bude muset zbourat, byl vytvořen v roce 1887 přípravný výbor na výstavbu tělocvičny nové. Plány na ni vypracoval liberecký architekt Julius Keil a zvolil pro ni romantický novorománský sloh. Tato budova svým vzhledem přispěla nemalou měrou k výstavnosti Liberce. Budova má jednoduchý půdorys, přední fronta jde souběžně s Jabloneckou ulicí. Na ni navazuje hlavní křídlo a tak tvoří jakoby písmeno T. Velký sál je 27,5 m dlouhý, 18,5 m Široký a 11,5 m vysoký, s balkony na třech stranách. Malý sál je umístěn na pravé straně a má 187 metrů čtverečných. V přední části budovy jsou Šatny, sociální zařízení, klubovny, občerstvení, sklady atd. Za budovou, směrem k nemocnici, byla rozměrná zahrada a další venkovní sportoviště. Svým vybavením, účelností a rozměry byla tělocvična ve své době považována za jednu z nejlepších. Sousedství s nemocnicí nebylo právě ideální. Stále více a více se rozrůstající nemocnice ukusovala ze zahrad a sportovišť tělocvičny, až jejich prostory značně omezila. Dvorana tělocvičny byla také využívána pro různé kulturní a společenské události. Jmenujme jednu za všechny - 19. února 1933 se v ní konal takzvaný "hladový kongres". Byly zde plesy, bály a dokonce i po několik ročníků Libereckých výstavních trhů sloužila jako výstavní a prodejní pavilon nábytku. 

Zdroj: Ivan Taller - Čtení kratochvilné o starém Liberci, 1996

Tělocvična

Zájem o tělesná cvičení se v Liberci probudil ve čtyřicátých letech 19. století. Učitel a později ředitel školy na Sokolském náměstí Ferdinand Josef Pfohl chtěl už od roku 1847 zřídit soukromé cvičiště, ale magistrát, který se musel držet Metternichových zákonů, to nechtěl dovolit, protože to byla činnost, na níž by se podílely více než tři osoby najednou, což bylo zakázáno. Teprve v roce 1848 mohl Pfohl založit v Barvířské ulici (čp.118-III) soukromý ústav a uspořádat první veřejné cvičení. Roku 1850 musela předat prostory c.k. okresnímu soudu, který zde zřídil věznici. V roce 1853 byla škola obnovena v budově sirotčince pod dnešním krematoriem. Cvičení se zde zúčastňovala i děvčata, ale také tento objekt musel být po dvou letech opuštěn. Cvičilo se i na zahradě domu U Bažanta na Staroměstském náměstí, kde dal Karl Günter z Msgdeburku kolem roku 1855 dohromady 32 sportovců, kteří cvičili na hrazdě, na bradlech a provozovali šplh.
Neúnavný průkopník Pfohl založil 19.8.1861 novou sportovní školu, na jejíž půdě bylo rozhodnuto ustavit Německý tělovýchovný spolek v Liberci (Deutscher Turnverein Reichenberg, DTR, někdy je uváděno 20.8.1861). Cvičilo se nejdříve na zahradě hostince U Konvice, ale ještě téhož roku se podařilo pronajmout nevelké klenuté prostory v přízemí domu čp. 41- IV naproti dnešnímu Paláci Adria , kde byla zřízena tělocvična. Schválené stanovy přišly teprve 28.4.1862 a den nato bylo na slavnostní schůzi za účasti 126 cvičenců osloveno oficiální založení spolku.
V čele DTR stanuli Ignaz Sieber a Alexander Peez, tehdejší šéfredaktor Reichenberger Zeitung. Ještě v červnu byl uspořádán cvičitelský bál a už 23. července se konalo první veřejné cvičení na Střelničních loukách (Schiesshauswiesen). Spolek měl 197 členů, z toho 55 mladistvých. Následujícího roku se zúčastnil sjezdu v Milešově, na němž bylo ujednáno založení Svazu německo -českých tělocvičných spolků (16.5.1863). V červnu bylo rozhodnuto zakoupit pozemky na Ďolík (Gründlu, v dnešní Sokolské ulici ) pro novou tělocvičnu. Následujícího roku dostal DTR od německých paní a dívek vyšívaný prapor s heslem Odvahu, sílu, sebeovládání. Ještě v srpnu byl také přebudován sál Obecního domu pro zimní cvičení. První vlastní budova tělocvičny DTR byla postavena v průběhu roku 1865. Projekt tělocvičny vypracoval liberecký stavitel Gustav Sachers a stavbu provedl Ferdinand Miksch. Budova měla dvě poschodí, sál měřil 22 X 13 m a byl vysoký 8,20 m. Na severní straně při dnešní Sokolské ulici k ní přiléhalo letní cvičiště. (pozn. dne 10. května 1865 byl položen slavnostně základní kámen, dne 4. prosince slavnostně zahájen provoz)

( Na prvním obrázku je tato tělocvična zobrazena pohledem z míst, kde dnes stojí kavárna Pošta. )

Od roku 1868 začalo být na libereckých školách zaváděno povinné vyučování tělocviku, jež řídil DTR, který poskytl tři učitele. Tělocvična, jež se stala chloubou Liberce, musela však být v roce 1893 při přestavbě centra zbořena a nahrazena novou v Jablonecké ulici. Tuto tělocvičnu vyprojektoval v novorománském slohu člen DTR Julius Keil, stavbu provedl v letech 1892-1893 Adolf Bürger. Velký sál s galerií má rozměry 27,60 X 18,80 m a výšku 11,50 m. K tělocvičně patří letní hřiště a malá zahrada.

Byla otevřena při sportovních slavnostech Ještědskojizerské župy (13.8.1893). Členstvo pocházelo ze všech vrstev obyvatel Liberce a jeho počet brzy dosáhl 1200 osob .

Sál byl největší ve městě a proto se zde konalo také mnoho kulturních a zábavních akcí - přednášek, koncertů, divadelních a filmových představení, plesů, výstav a různých shromáždění.

Po roce 1945 převzal tělocvičnu Sokol, pak TJ Lokomotiva Liberec.

Na čtvrtém snímku je za tělocvičnou vidět novorenesanční vilu obchodníka F.Bogmanna z roku 1908, patřící dnes nemocnici.

(zdroj Kniha o Liberci)