Na první fotce je inzerát z časopisu Letec, že letadlem z Prahy do Liberce zvládneme cestu za 45 minut, ale vlakem 3 hodiny a 15 minut. Na druhém obrázku je vyfocený letoun, který létal s poštou v roce 1926. Jedná se o Avia BH 11 L-BONB. Zdroj, ministerstvo obrany, druhé foto archiv Kbely. (autor příspěvku Jaroslav Košek) V roce 1934 bylo letiště přestěhováno na dnešní stávající.

Pavlovický autokempink (v roce 1989 a v současnosti )

Dějiny sportovního komplexu ve Starých Pavlovicích jsou spojeny s jezdeckým sportem, který má v Liberci dlouhou tradici. Stadion byl založen 9.března 1903 jako dostihové závodiště, když předtím členové jezdeckého klubu a jejich příznivci museli zajistit více než 58 000 korun na výkup pozemků. Podle plánů Franze Leupelta zde stavební firma bratří Mikschů přemístila 5 000 kubíků zeminy, zřídila tréninkovou dráhu a ohradila jednotlivé výběhy. Na oplocení celého komplexu věnovala zdarma dříví správa clam-gallasovských statků. Trať měřila asi kilometr, drobné stavby a zařízení vybudovala firma G.Sachers,synové. Vybudování areálu umožnilo pořádat větší podniky za účasti cizích závodníků. Začala tak nová éra zdejšího jezdeckého sportu, i když nákladnost této aktivity omezovala okruh zájemců a diváků. Klubu přinášela starosti i údržba a provozování dráhy, na niž nezbylo vždy dost sil. S její existencí jsou spojeny i počátky letectví.
Roku 1930 ji jezdecký klub prodal za půldruhého milionu korun městu pro zřízení sportovního stadionu. Podle návrhů inženýrů Effenbergera a Noppese se začalo s přestavbou, jejíž první etapa skončila po třech letech. Na úplné dohotovení nemělo město peníze, a tak se zde v provizorních podmínkách sportovalo ještě po roce 1945. Po rozhodnutí vybudovat ústřední městský stadion na příhodnějším místě v Horním Růžodole byl pavlovický areál předán Svazarmu, který v padesátých letech plochou dráhu a prvního červencového dne 1961 otevřel autokempink. Z něho se během několika dalších stavebních etap stalo moderní středisko s chatovou osadou (29 objektů), restauračním zařízením a hygienickým zázemím, správní budovou klubovnou, sklady, přípojkami ke karavanům a dalším technickým zázemím. Pro táborníky ze stanové základny byl postaven altán, zřízeno nové pískoviště a ohniště, k dispozici je bazén, tenisové a volejbalové hřiště. Celkem je možno ubytovat kolem 250 osob.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Vpravo dnes dům č.p. 165/38. Vlevo na fotu je vidět částečně Borový vrch. V té době utíkali Němci zpět do říše přes Frýdlant do dnešního Zawidova. V té době to bylo původní německé území ještě před posunutím hranic na Odra - Nisa před novým poválečným uspořádáním hranic Polska.

autor komentáře Luboš Maruškevič

Horko bylo počátkem května 1945 v pohraničí na Liberecku. K vnitrozemí postupovala Rudá armáda a co mělo nohy, to před ní prchalo. Výjev útěku před Rusy zachytil i neznámý fotograf na křižovatce libereckých ulic Max-Eyth-Strasse, Berliner Strasse a Liliencronstrasse – dnes Legií, Generála Svobody a Šimáčkova.

V popisku zmíněné Thomasgarage byly střediskem služeb pro motoristy. Stávalo na místě, kde dnes v bývalém supermarketu sídlí firma, zabývající se službami v oblasti vytápění, vody a plynu.

zdroj: Liberecký kraj